Vím, že vám chybělo tradiční ohlédnutí za sezonou 2022/2023, rozbor A týmu proběhlé sezony a individuální rozbor hráčů. Avšak ani letos o něj nepřijdete. Shrnu to v tomto článku, i když ten letošní má hlubokou provázanost s novou sezonou… Chceš-li se dočíst více klikni na nadpis a vstup na celý článek
Zahájení sezony se neslo v duchu velké euforie. Po úvodních 4 kolech jsme atakovali čelo a mysleli jsme, že se to samo dohraje a bude jen veselo a budeme vyhrávat a pohodlně dojdeme až do přeboru. Chyba a mnoho slov a žádné činy a trest přišel v podobě šňůry 10 prohraných utkání a propad až na předposlední místo tabulky. Bohužel se projevil odchod některých hráčů, které jsme nedokázali nahradit, natolik citelně, že jsme se museli protrápit celou zbývající podzimní část. Po úvodních naprosto skvělých výkonech už nenastoupili naprosto nepřekonatelný Bilel Wahbi, který svými výkony rozdováděl spoluhráče i diváky, dále Matěj Urban – jistota a tvrdý neodvalitelný křemen v obraně, navíc skončili opory Jan Prokop a Lukáš Vajner a Filip Běla se přesunul na vlastní žádost definitivně do B týmu. A aby toho nebylo málo, tak někteří hráči byli dlouhodobě zranění a tak jsme v závěru podzimu měli tak úzký kádr, že jsme nastupovali ve 11-13 hráčích. Hráči B týmu nám chodili jen výjimečně. A tak úzký kádr nedokázal držet fyzické a fotbalové tempo hry se soupeři a přišlo důležité přípravné období.
V tomto těžkém období se tým, který čítal jen 15 hráčů, semkl a udělal nejdůležitější krok směrem k budoucnosti. Právě zde je postaven základ dnešnímu širokému kádru a skvělé partě, která je nade vše. Hráči v přípravě, kdy se nás z důvodu pracovních, školních, či jiných scházelo 8-12 hráčů, se semkli a vytvořili pevné pouto a týmový duch a touha záchrany nás motivovala jako nikdy. Dokázali jsme sehrát skvělou jarní část a po výkonech podzimních překvapili asi všechny. Jen ne nás samotné, protože jsme pro záchranu udělali maximum. Kromě zápasu s Kyjemi a Dubčí jsme z každého zápasu odcházeli s hlavou nahoře a naši nejvěrnější diváci nám vyjadřovali podporu po prohraném zápase. V tak těžké pozici a postavení se nám ne vždy dařilo střelecky, ale postupně jsme získávali důležité body a po heroickém zápase v Kunraticích a odbojovaném zápase se Strašnicemi (PSK UNION) jsme se definitivně zachránili. Chodili nám pomáhat hráči B týmu (Běla, Hamiollava, Ondřej Urban – Citron, Fiala), kterým za to patří velký dík. V (asi) klíčovém zápase s Kunraticemi (kdy jsme odskočili dvěma posledním týmům) se po dlouhé době zapojil i štístko Malimánek.
Závěr jara neskončil rozprchnutím se, ale ještě v posledním týdnu jsme absolvovali 2 tréninkové jednotky, které jsou také nezapomenutelné. S kolegou Kašpim, tehdy zatím neodtajněmým, jsme odtrénovali dvě jednotky, kde byli pozváni všichni hráči, kteří projevili zájem u nás hrát a byla to oslava fotbalu, týmovosti a ač se ještě někteří tolik neznali, vřelého vzájemného přijetí. Kašpi připravil trénink a já mohl tiše sledovat všechny nové hráče nejen herně, ale jak se chovají v týmu. Dokonce tréninky přilákaly i diváky, kteří vůbec nevěděli, co se děje. A tým? Ne, Cicala jen kouká a mlčí. Kašpi má 22 hráčů a křičí a udílí pokyny, ale tam jsou i někteří hráči z A týmu, ano, všech 13-14 hráčů. Tak co se děje…? Mobily, fotky… 🙂
Měli jsme rozpracované některé hráče více jak 3-4 roky. Hráči oslovili, trenér oslovil, asistent oslovil a letos sešlo. Osloveno bylo 15 hráčů a nakonec jsme udělali 8 nových a velmi kvalitních fotbalistů. To vše je však postaveno na základu našich hráčů, kteří soutěž zachránili a skvěle se spojili s novými hráči, kteří zapadli a vytvořili jednolitý tým, pro který je radost pracovat a to mluvím za nás za oba trenéry. Není většího štěstí, když cítíte radost hráčů (a to se nemusí pokaždé vše podařit zcela 100 %). Jsme fotbalová rodina, malý klub, ale s velkým srdcem!
Nešlo dokončit to i s výše psanými řádky, které nemají s proběhlou sezonou zdánlivě nic společného, kde na základ byl postaven dům a teď jej jen vyšperkovat, aby zářil. Ale ono to je vše provázané, protože nikdo nepůjde tam, kde se necítí dobře.
K individuálním výkonům. Tentokrát se zastavím jen „krátce“ a hlavně z toho důvodu, že musím vyhlásit kometu podzimu a u některých hráčů ukázat, jak se budoval dnešní tým, jak ten malý, ale pevný základ pracoval pro DP a měl stále černobílé srdce.
Kometa podzimu a největší progres zaznamenal Filip Baláž, nepostradatelný hráč, který po vyléčení zranění se usadil na pozici stopera a zalepil poslední díru v obraně. Naprosto skvělé výkony na hranici sebeobětování (ukázkový je skok rybou na zem s rukama za zády a hlavou a tělem proti míči), ale časté lapsusy v podobě mnoha zbytečných penaltových zákroků jeho jinak skvělý výkon okaňkovaly.
Patrika Lexa, hráč, který hrál se zraněním a to i v čase, kdy měl sedět a léčit rány, dal do toho všechno a mohl dostat poslední zápas odpočinek. Přesun na pravý kraj obrany mu sedl a stal se z něj nepostradatelný pravý bek. Často v nominační SMS od trenéra chybí, protože ten flek je jistý :-). Má skvělé výpady po lajně, trestné kopy, centry do vápna, když pak chybí pro zranění, tak je to velké oslabení. Snad se mu zranění vyhnou…
Martin Hosnedl, střelec a nejlepší střelec týmu. Mám ještě něco dodat? Mimochodem již druhou sezonu máme nejlepšího střelce z řad obrany. Loni to byl Cicala). Jistota levačky, penaltový král, dirigent obrany i beze slova
Martin Cicala, rozuměj junior. Od letošní sezony, už nebudu uvádět junior, protože senior už asi na rozlučkový mistrovský zápas za A tým nenastoupí, i když nikdy neříkej nikdy. Poslední střípek do obrany. Naše obranná čtveřice pracovala naprosto skvěle a byla základním kamenem záchrany. Rada. Věřit si a jen více klidu, nemusím se rozčilovat nad nějakou pokaženou přihrávkou. Krev mé krve miluje fotbal jako já a moc děkuji za pomoc v čase, kdy jsem byl na vše sám…
Marek Štěpán skvělý hráč, který má ale doma, lyže, kolo, tenisovou raketu a kdyby měl doma baseballovou pálku, tak ti to mu půjde. Tolik nám scházel v mnoha zápasech, ale on na co sáhne, to mu jde a tak chyběl tu z důvodu Jizerské 50, tu tenisový zápas…
Daniel Vinař začínal jako obránce a také tam stále může hrát, ale jeho kvalita se daleko více ukazuje na kraji zálohy. Slavia sice nevyhrála ligu, ale asi fotbalové dovednosti okoukal tam, protože jimi oplývá… Už i aut se naučil házet. Když se naučí hrát tělem, tak nevím, zda jej udržíme, protože Slavia má skauty všude…
František Fiala jestli poroste jeho výkonost takovou rychlostí, tak se nemáme čeho obávat a brzy doroste v plnohodnotného beka pro A třídu. Rok zpět. zápas Uhříněves – velmi špatný výkon, dorostenecký, naivní, ale v noze tom má. Střih Kunratice, střídání a dohrál závěr zápasu jako by tam patřil do základní sestavy a poslední zápas s Hájemi, tak to jen potvrdil, jak velký fotbalový progres udělal. Skvělá kopací technika, umí již pracovat lépe v bloku a vnímá pokyny a nasává. Perfektní výkony a radost z toho jak jde fotbalově nahoru
a šupem zpět dolů, tedy na post dolů – k brankářům, bez kterých žádná obrana není tou skvělou obranou. Tak začnu podle abecedy, protože u nás byla dvojice, která spolupracovala a nebylo dáno jedničky. Marek Grůša jeho klid, organizaci, čtení hry, centry jsou skvělé atributy, které naší obranu drží v klidu a soupeře dráždí k nepříčetnosti. Jen jeho komunikace s rozhodčími nebo z komentování lavice je někdy za hranou. Já jako brankář oceňuji hlad po soutěživosti se snahou zadupat střelce na tréninku do země, ale musím skousnout někdy, kdy zadupou oni mě a jdu pak za trest sprint do „tmy“. Kdybych měl přát, tak všem zdraví a teď hlavně Márovi, který si léčí přetrženou šlachu v lokti. To malý Citron má takové dělo…
Dan Hájek skvělý na čáře, čaruje a chytá nesmysly. Když mu vyjde první zákrok, pak je zápas jeho. Když mu ale nevyjde, pak potřebuje podporu, aby nabral klid. Slabší v rozehrávce nohou, ale to se dá naučit a také se učí a udělal obrovské pokroky. Mluvit a dirigovat je základ a to nejen, když se vydám na dvoudenní non stop jízdu s kamarády po rozlučce, ale i (hlavně) na hřišti
Jaroslav Skoumal alias Kužel alias nově NA BARÁKU. Tak kamaráde v jeho věku a stále tak skvěle fyzicky připravený. Bojovník, srdcař, nevypustí nic, spolehlivý hráč na kterémkoliv postu. Jen ta noha, velkými absencemi nebyl dobře rozehraný a tak dost kazil konstruktivní rozehrávku. Ale to se dá pochopit, když je stále na baráku. Asi staví zámek 🙂
Lukáš Pour byl pouze na 60 % zápasů a tolikrát nám chyběla jeho rozehrávka. Ala jeho práce (je hraní na Playstationu hra nebo práce?) a reprezentační povinnosti mu nedovolila nastoupit v mnoha zápasech, kdy jsme potřebovali jeho nápady a tvořivost. Někdy líný na krok a diskuse s rozhodčím jej neopravňují ani jako kapitána. Nejlepší v asistencích
Tomáš Kratochvíl kdo to je? Neznám! Toho opravdu neznám Aha už vím! Radim Horst Adam Fila Jorginho já ani nevěděl, že se jmenuje Tomáš… Takhle se ztrácí vlastní jméno a hraje se pod přezdívkami. Pokud PánBůh rozdával humor a charakter, tak jej Radim dostal hodně velkou porci. Bohužel nedostal tolik jako fotbalista, ale to jen do doby než mu dá trenér šanci. A musí to být o všechno. Pak se ukáže jako super fotbalista a ukázal to v Třeboradicích a na Hájích, kde exceloval a vlastně opět doma proti Hájům. Ale když my potřebovali pomoci v tolika jiných zápasech, ale to už měl prodloužené víkendy… Jsem rád, že jsem mohl dát mu odměnou krásný poslední zápas i s choreem a špalírem a on se odvděčil mimořádným výkonem, na který nezapomene on a ani já
Vladimír Beer dříč, srdcař, emočně nabitý hráč, který neustál chvilku, kdy jsem neřekl jméno. ŘEKNI JMÉNO! 🙂 Tým je svazek a tak silný jako je jeho nejslabší článek, kdy nejslabší článek nemusí být herní kvalita, kterou má. Vše bylo vyústěním špatného podzimu, malého počtu hráčů a z toho důvodu zrušených tréninků, zápas, rozbor, ŘEKNI JMÉNO, Tak jsme řekl, třeba Beer. Prásk. Vrátil se s pokorou, tým jej přijal s otevřenou náručí a já jsem za to rád! Protože když jsem jej vydoloval a „našel“ na tréninku B týmu, tak cesta šla nahoru a nechtěl jsem o něj přijít. Agresivní výlevy proti rozhodčím, někdy tréninkový slovní úlet, ale to asi k tomu hráči patří. My to ale musíme nechat někde mimo hřiště. Třeba kopíme nádobu nalepíme tak někoho neoblíbeného (rozhodčího, tým apod.) a on se do něj vyřve, kopne a jdeme na hru. Má skvělou kopací techniku, umí překvapit dlouhým pasem, lobem, filtrem. Jen se nesmí otáčet dozadu a zbržďovat hru. Když je přímočarý, tak se zvedá i tým
Jan Šamša již dlouho avizovaný odchod do Admiry nás mrzel, ale nemohli jsme bránit posunu do vyšší soutěže. Ale přišel a škrábal na dveře s prosíkem. Ne, žertuji. Jsem rád, tedy nejsem, přál jsem mu fotbalové štěstí ve vyšší soutěži, ale jsem rád za sebe a za DP, že se vrátil. Neúnavný bojovník, sprinter, neprohraje souboj hlavičkuje (asi jako jediný na světě) temenem a jak umí dávat góly. Hra nohou, zpracování a vedení míče je tak syrové, že zazdil mnoho brankových šancí, nechal ve sprintu míč za sebou, odskočil mu míč tolikrát k soupeři… Ale svou zarputilostí se dostane do tolika šancí, že zatápí každé obraně, navíc se naučil pracovat dobře v bloku a tak v mnoha zápasech pomáhal i defenzivě. A když dá gól,. tak je to krásný nesmysl
Lukáš Dufek odehrál jen pár minut z důvodu úzkého kádru a zranění a pracovních povinností v týmu. I to málo ale co odehrál, tak bojoval, vracel se, ale svopu hrou ve směru dopředu vůbec nepomohl. Je to skrytá časovaná bomba. Potřebuje super fotbal, kantýnu, partu a pak se z něj stane zabiják… Mám pocit, že je vše tak blízko
Ondřej Urban – Citron vyzrál ve fotbalistu, tolik platný hráč na lajně, který nám mnohokrát pomohl svými výkony a dopředu je hotový pro A třídu. Slabší je v soubojích a někdy líný nebo zapomětlivý na krok zpět. Nahoru se může, ale dolů se v A třídě musí! Za mě kometa posil z B týmu.
Filip Běla a Adam Hamiollava oba nám jak mohli, tak pomohli, ale Hami se nepředvedl ve své tradiční skvělé formě, únava ze zápasu z Béčka si nesla svou daň do zápasu s A týmem. Běla je extratřída a zcela ovládl střelecké tabulky B týmu. Do našich zápasů, dílem únavou a dílem zcela jiných – nekompromisních obránců, nepřinesl to, co jej zdobilo v B týmu. Tolik potřebné branky, asistence, provětrávání soupeřových obran se nedostalo do našich zápasů. V tomto směru zklamáním, ale velký dík oběma za jejich ochotu pomoci nám v časech nejhorších.
David Verner útočník, který nestřílí góly, ano ten střelecký půst byl dlouhý. Pracuje dobře, umí bojovat, je silný ve hře tělo na tělo, ale to jej právě sráží, protože se v soubojích vyžívá a často neposune míč včas a akce tak u něj, sice s faulem, ale končí… Ve vápně umí pracovat skvěle, ale někdy se zatahuje moc dolů pro míč a pak chybí ve vápně… Mluví a moc vysvětluje a tím se nesoustředí. Méně mluvit, více hrát. Umí zahrát na každém postu, třeba i postu obránce. Střelu obalovačku, tak ta je pověstná. Je mi jedno, jak se vystřelí, ale musí to jít do branky. Na hrotu mu to sluší nejvíce, ale ty góly…
Mišo Pavlovský kopací technika od Boha, impulsivní hráč, který když tým jede a on je na míči, tak jede s týmem. Dopředu je ho plné hřiště, ale bohužel dozadu velmi často vynechává a A třída přečíslení a neaktivitu a otevření prostoru pro soupeře tvrdě trestá. V polovině jara se Mišo posunul zpět do B týmu.
Matyáš Koryta na hrotu se usadil svými skvělými výkony. Umí podržet míč, hraje skvěle zády k brance, pracuje skvěle ve vápně, ale na každou branku potřebuje dva pokusy, první do tyče, nebo do golmana a druhou do sítě. Umí dobře napadat a pracovat v pressingu, neuhne ze souboje. Kámo, ale ty kecy, tak kámo, jestli budeš blafat, tak ti kámo dáme stopku, ale kámo, vlastně ne my. Kámo to ty „idioti“ rozhodčí a pak t potvrdí STK. Trest nejvyšší pro něj je nehrát a kámo, sám ses k němu odsoudil. Takže kámo hlavu do klidu a klidně pojď kámo vyřvat mě, ale rozhodčího už nech navždy být… tréninkové píli a přidávání si je příkladný a hladový po míči. V balíčku se Šamim jsme zkusili vykrást Admiru ještě jedním hráčem, který je kámo Koryho kamarád, ale tentokrát to nevyšlo, tak snad v dalším přestupním období
Tomáš Maxa na hrotu byla velká konkurence a Maxík se neprosadil a zápasové minutáže dostal méně. Postupně se zvedá a už zase střílí branky, které nám chyběly v jarní části soutěže. Důvodem bylo i zranění a to vždy limituje hráče na rozehrání. Avšak jako hlavičkář a střelec s ledovým klidem ve vápně se nedá naučit. Ten se rodí. S fyzičkou roste jeho výkonost a tak hlavní je si přát. Nebýt zraněný
Omar Akchurin začátek byl jeho, nehrál dobře, ale dával góly, pak zamrzl a Koryťák už ho tam skoro nepustil. Hráč, který svou postavou je jak Halland. Avšak Omar nevyužívá své tělo k soubojům a často je prohrává nebo podbíhá. Je horší v práci v bloku a orientaci v zavírání prostorů a v napadání. Nemiluje vzdušné souboje, ale přitom dokáže hlavičkovat jako střelu nohou. Miluje, když už má míč na zemi a když může postupovat na branku, pak bourá a nic ho nezastaví až střela, kterou má někdy nepřesnou a někdy pošle „vykejř“. Omar je ukázka, jak krásné je být v partě, kde se cítím dobře a my s ním. Připravil pro nás krásný grilovací azerbajdžánský večer se šašlikem. kdy jsme si povídali a pili a bylo nám skvěle. Už je plnou součástí dolnopočernické rodiny a po dovolené přijel posílen. Že by trénoval individuálně s Karabachem nebo s Neftči Baku? Nebo jednoduše vypnul, od všeho odpočinul a dovolenkoval a tančil jako lev salónů…?
CESTA JE CÍL…
KAŽDÝ Z NÁS MÁ KŘÍDLA, ALE JEN TEN, KDO SNÍ, SE NAUČÍ LÉTAT